Kde vznikl nápad na můj blog?
Měla jsem pár let nevyužitý Instagram a jen občas jsem tam zveřejnila nějaký recept s fotografií. Pak jsem zjistila, co jsou hashtagy, začala je používat a díky tomu si mě mohli najít příznivci bezlepkové diety. Začalo mě sledovat více a více lidí, a když jsem byla pozvaná na společné vaření se známými foodblogery, zjistila jsem, že nemám nic k sebeprezentai – kromě Instagramu. To mě limitovalo v tom, abych se někam posunula. A tak jsem k Instragramu zhruba před pár měsíci přidala i blog, nakterém dennodenně pracuji.
Každopádně vznik Celiaxmoni byla vlastně náhoda. Za ni vděčím své nemoci. Ukázala mi směr, jak pomoc nejen sobě, ale i ostatním. Pomocí blogu jim mohu shromáždit všechny své recepty, vysvětlit jim, co je celiakie, čemu se mají vyhnout, a hlavně dodat stejně nemocným pozitivní energii a motivaci, že v tom nejsou sami.
Za vznik svého foodblogu a napsání knihy vděčím své nemoci!
Zrození Celiaxmoni
Rozhodla jsem se, že svoje recepty budu publikovat online, protože tak mohou pomoci ostatním, tak jako mně pomohly veškeré informace bezprostředně poté, co jsem se dozvěděla svou diagnózu.
Gluten free je celosvětový název pro potraviny „bez lepku“. Nemá ale duši, hodnotu a nic neříká, krom toho, že v potravině nenajdeme gluten. Zkusila jsem se podívat na to, jak zkombinovat tento název se jménem Monika, ale nestálo to za řeč. Bezlepková Monika a jiné názvy byly dlouhé, neatraktivní a použitelné jen pro Českou republiku. Navíc jsem nechtěla mít v názvu foodblogger, protože jsem začínala jen z lásky k vaření a tehdy by mě nenapadlo, že moje „pomoc“ bude mít takový smysl a že se vlastně foodbloggerem stanu. Navíc před třemi lety, kdy jsem začínala, byl tento online svět velmi neznámý a existovalo jen pár lidí, kteří se tomu věnovali pro radost stejně jako já.
Ale zpět k názvu.
Mám vlastně celiakii, jsem Monika, tak proč nebýt Celiaková Monika? Ne… Moc dlouhé a české. Celiac Monika? Taky ne. Zkusila jsem tedy zkombinovat slovo Celiac’s Moni (Celiaková Moni), ale protože jsem kreativní, mám ráda slovní hříčky, nakonec jsem se dostala až k Celiaxmoni (Celiac’s Monika = Celiaxmoni, čteme “celiaksmoni”).
A od té doby jsem Celiaxmoni, která vaří bezlepkově a dělí se o recepty a rady s podobnými bezlepkovými případy.
Závěrem bych chtěla říct, že z nevýhody se stala OPRAVDU výhoda.
Po zdravotní stránce se cítím úžasně – ploché břicho, bolesti hlavy zmizely, nebyla jsem nemocná ani nepamatuji, nejsem ospalá a mám energie na rozdávání.
Na online portálech, kde recepty zveřejňuji (Instagram a Facebook), mám velkou komunitu celiaků, bezlepkářů nebo fanoušků, kteří jen chtějí vařit zdravěji nebo mají v rodině někoho, kdo celiakií trpí, a chtějí mu udělat radost, že zkusí uvařit podle mého receptu.
Moje komunita je pro mě jako online rodina, k níž mám od té doby bližší vztah. A to proto, že mi denně chodí příběhy, že jste šťastní, protože v tom nejste sami, když mě objevíte. Také dostávám zprávy o tom, jak se nemoc projevila ve vašich případech. Nejkrásnější pocit ze všech je ten, když mi píšete, že konečně nemusíte jíst jen suchou rýži a péct z bezlepkových směsí, ale můžete plnohodnotně vařit/péct, když objevíte mé recepty.
Používejte zdravý rozum, jednejte s rozvahou, nepodléhejte panice, pocitu bezmoci, vlastní neschopnosti ani vlastní neomylnosti. Nevěřte všemu, co píší na internetu, všemu, co vám říkají doktoři (i tady platí to známé „důvěřuj, ale prověřuj“), a už vůbec nevěřte tomu, že nějaký léčitel či lékař alternativní medicíny vás nebo vaše dítko vyléčí. Alespoň zatím ne. Sice „co není, může být“, ale počkejte na případnou dobře ověřenou medicínskou studii, ze které vyjde způsob léčby celiakie jinak než bezlepkovou dietou. Ale nejlépe nečekejte na nic a držte správně dietu.
Když budete zoufat z toho, že máte celiakii do konce života, vzpomeňte si na ty, kteří si nezvládnout ani sami uvařit a dali by cokoliv za to, kdyby měli „jen” celiakii.
Věřím, že pro vás byly moje poznatky a recepty přínosem, a i když si z blogu vezmete jen pár nápadů nebo tipů, věřím, že o celiakii začnete přemýšlet jinak, což bylo mým cílem.
Děkuji za vaši pozornost.
Za to, že vás má cesta zaujala, a věřím, že též inspirovala.
Na úvod
Vítejte na mém blogu Celiaxmoni.cz, kde Vás provedu v mém životě bez lepku.
Než se rozkoukáte sami, ráda bych Vás zasvětila do toho, co na blogu můžete najít.
Protože mám diagnostikovanou celiakii, celý blog je BEZLEPKOVÝ a věnovaný nám CELIAKŮM.
Blog je přehledný, jednoduchý a najdete v něm něco o mně, o samotné nemoci, bezlepkové dietě a další rady, které jsem po dobu celiakie nasbírala.
V další sekci najdete bezlepkové recepty, které jsem vymyslela a vlastnoručně připravila, vyfotila a zkonzumovala 🙂
Recepty jsou osvědčené, každý den vymýšlím nové a jsou rozstříděné od kategorií – snídaně až po sváteční kuchyni.
Pod kategorii blog přispívám články se svými radami, tipy, zážitky nebo novinkami, o kterých je potřeba vědět 🙂
Jako doplněk všech kategorií jsem připravila i cestování, protože cestování patří mezi mé velké koníčky a může některým z Vás při výběru dovolené pomoc.
V Kategorii E-Shop můžete koupit (prozatím) mojí 1. knihu Můj život bez lepku a v sekci kontakt mi můžete napsat, co máte na srdci 🙂
Přeji Vám příjemný “pobyt” u mě na blogu a věřím, že z něho budete odcházet pozitivně naladěni a vyzkoušítě podle mě připravit nějaký recept 🙂
Nezapomeňte, že kromě blogu mě můžete sledovat na Facebooku a Instagramu jako CELIAXMONI.
O mně
Jsem Monika, holka z malebného maloměsta, která strašně ráda vaří, ale hlavně jí.
Už od raného věku jsem věděla, že jídlo a vaření budou mojí celoživotní vášní.
Dětství v rodinném domě u lesa mi dalo opravdu hodně a jsem vděčná, že jsem ho mohla prožít šťastně a hlavně v přírodě.
Už jako mála holka, která vyrůstala s kluky z ulice, jsem poznávala nevšední zážitky a především chutě.
„Med“ z květů jetele, jitrocel a šťovík jsme žvýkali každý den. Jablka ze země, domácí vajíčka a voda z potůčku. To vše mi dalo dar vnímat potraviny jinak. Dodnes se držím toho, že vařím zcela z přírodních surovin, protože nabízí nekonečné možnosti chutí. Žádné koření v sáčku, žádná dochucovadla nebo barviva…. Jen sůl/pepř, bylinky na dochucení, maliny/jahody a řepa na barvu a med na doslazení.
Mamka mě zapojovala do vaření už od té doby, co jsem stála na nohou, a proto jsem už i v dětství zvládla uvařit cokoliv. Základy jako jsou omáčky, kvásek nebo kynuté těsto, byly podstatou toho, jak překlopit tradici a český původ jídel v to, čemu se věnuji (díky své nemoci) dnes.
Vařím a peču s láskou, a hlavně bezlepkově. A překonávám nudnost, pod kterou si mnozí bezlepkovou dietu představují.
Moje diagnóza
V posledních letech mě trápily zdravotní problémy. Za rok jsem dostala neuvěřitelných 7 antibiotik.
Měla jsem oslabenou imunitu, byla jsem stále unavená, nic mě nebavilo a nebyla jsem ve své kůži. Vitamíny nepomáhaly a nikdo nevěděl, co mi je. Po různých testech jsem šla na alergologii, a nic nezjistili. Únava nepřestávala, a k tomu se mi začalo abnormálně nadýmat břicho. Stav byl takový, že jsem vypadala jako před porodem. Cokoliv jsem pozřela, způsobilo křeče a bolesti, a i když jsem vždy byla největší milovnicí jídla na světě, bála jsem se jíst i salát. Samozřejmě že vášeň k jídlu byla silnější a jedla jsem vše jako doposud, ale problémy nepřestávaly, naopak se zhoršovaly. Byly stavy, kdy jsem nebyla schopná ani vstát, nebo mě odváželi v bolestech z práce domů.
V nejhorším stadiu mě obvodní lékař poslal na gastroskopii, kde mi zjistili celiakii. Na jednu stranu úleva, že konečně vím, co mi je, na druhou stranu obava z toho, co vlastně největší milovnice jídla bude jíst?
V rodině alergii nemá nikdo, a navíc alergie byla pro mě vždy výjimečná choroba, kterou měl v mém okolí opravdu málokdo. Vzhledem k tomu, že mně byla diagnostikována celiakie (pozn. celiakie je celoživotní autoimunitní onemocnění způsobené nesnášenlivostí lepku [glutenu]) a protože jsem byla vždy velkou bojovnicí, rozhodla jsem se, že z nevýhody udělám výhodu.
Začala jsem hledat na internetu bezlepkové recepty a zjistila jsem, že toho moc není a hlavně – všechno bylo nudné, bez chuti a nápadu. Tak jsem si řekla, že si zpestřím svůj jídelníček a zároveň se o recepty podělím s ostatními.
Když jsem nasadila (rok 2016) bezlepkovou dietu, cítila jsem výrazné zlepšení. Na doporučení jsem také musela držet rok bezlaktózovou dietu, aby mně „splaskl“ zánět, který jsem měla díky lepku ve střevech. Byla jsem tedy odkázána žít rok na bezlepkové a bezlaktózové dietě. Zpětně si dovolím tvrdit, že přejít na plně bezlepkovou stravu bylo mnohem jednodušší než opustit laktózu. Sýry, mléko, jogurty… byl to vážně těžký rok! Ale vždy když si vzpomenu, jak špatně mi předtím bývalo… Pocit plochého břicha jsem už roky neznala. S lepkem jsem se cítila jako unavený balvan, a proto jsem po zjištěné diagnóze dodržovala vše na 100 % a ani jednou jsem nezhřešila.
Po roce jsem začala laktózu navracet do svého jídelníčku a proběhlo to bez problémů. Únava ani bolesti se nedostavily a pocit, že mám ráno po probuzení opět ploché břicho, byl nenahraditelný. A protože nemám jen „obyčejnou” intoleranci na lepek, ale mám celiakii, která je doživotní, a reaguji na všechny obiloviny, držím dietu opravdu poctivě, protože jejím nedržením dochází k opravdu velkým problémům, které za to nestojí.
Moje bezlepkové začátky
Nebyly vůbec jednoduché. Byla jsem zvyklá péct podle receptů „z hlavy”, bez návodů a vše se mi podařilo vždy na jistotu. Ale… Bezlepková mouka má jiné vlastnosti. Zkrátka nelepí. Musela jsem všechny své dosavadní recepty vymazat z hlavy a začala se „učit“ péct a vařit od začátku.
Díky mé trpělivosti, které mám naštěstí na rozdávání, se mi podařilo dostat se do takového stavu, že mi bezlepková mouka podlehla a fungujeme společně, jako bychom byly jedno tělo.
I když denně pracuji jako každý z vás, dělám si sama snídaně, obědy a večeře. Jdu tedy příkladem, že když se chce, všechno jde. Navíc jsem k tomu vlastně donucená, protože i když žiji
v Praze, stále si nemohu zajít jen tak do pekárny pro čerstvý (bezlepkový) koláč jako vy. A protože jsem opravdová milovnice jídla, raději si večer uvařím na další den, než abych trpěla hlady nebo žvýkala rýžový chlebíček 🙂
Každý začátek, ať už v nové práci nebo v nové škole není lehký, ale pokud jenom chceme, jde všechno. V tomto případě jde o zdraví, takže by ta snaha měla být o to větší!